Nabízíme
Nastavte si velikost textu: 
Teorie Krimpování
Teorie krimpování:
Technika nalisování / zamáčknutí konektoru na vodič se nazývá krimpování. Slovo "Crimpen" pochází z angličtiny a znamená plastické (trvale) přetváření materiálů - deformaci ohybem. Technika krimpování slouží ke spojování elektrických vodičů, přičemž se konektor vloží do svorky, která je pak deformována při vysokém tlaku, čímž dochází k tavení za studena.
Výsledkem procesu krimpování je trvalá, plastická deformace předem upraveného materiálu krimpovaných kontaktů, přičemž se jeden nebo více plných vodičů nebo lanko uzavřou a současně plasticky přetváří tak, že na kontaktních plochách mezi materiálem plného vodiče nebo lanko a materiálem krimpovaného kontaktu vzdnikne plynotěsné a elektricky vysoce kvalitní spojení, odolné vůči stárnutí. Pokud jde o požadavky na těsnost - těsnost na vodu, vzduch, plyn - pak je těsnost na plyny ta nejnáročnější. Těsnost na plyny znamená molekulovou těsnost podobně jako je tomu u svaru. Proto se krimpování často nazývá jako sváření za studena.
Při krimpování se tvoří vrstvičky oxidu a tím se docílí plynotěsné vysoce kvalitní spojení. Je důležité, aby toto spojení bylo plynotěsné, protože chrání kontaktní zónu před oxidací a korozí způsobenou plyny z okolního prostředí.
Nejdůležitějším paramentrem je stupeň deformace krimpované svorky a stupeň komprimace / stlačení drátu a svorky na daný průměr. To je vyjádřnení koeficientem komprese. Toto číslo udává, na kolik procent byl původní průměr komprimován. Obecně je mechanická pevnost spojení největší při koeficientu komprese asi 90%, to znamená, že celkový průměr mědi byl zredukován o 10%.
Při nižší kompresi, tj. když je koeficient komprese vyšší než 90%, vyklouzne drát často ze svorky. Při příliš vysokém stlačení, tj. když je koeficient komprese nižší než 90%, mají jednotlivé vodiče drátu tendenci se v blízkosti zóny krimpování zlomit.
A podobně zase vyplývá, že při koeficientu komprese asi 70%, tj. při příliš vysokém krimpování, nastává maximální vodivost. Toto se děje na základě efektivního rozrušení vrstev kysličníku mezi svorkou a drátem. Optimální deformace je kompromisem mezi elektrickými požadavky a mechanickou specifikací. Optimální faktor krimpování se pohybuje u mnoha druhů konektorů mezi 80 a 90% původního průměru.
Různí výrobci realizují tento postup různými způsoby.
Např. konektro může být krimpován malým množstvím materiálu v oblasti krimpování, a to pomocí zápustky, která je pro tento účel speciálně navržená.
Tentýž konektor se zápustkou od jiného výrobce, která je vhodná pro konektor s větším množstvím materiálu, by měl za následek "podkrimpování", jež by zase vedlo k přehřívání z důvodu chybějících elektrických kontaktů. Proto je nutné se vždy přesvědčit o tom, že nástroje a konektory byly vzájemně odzkoušeny.
Jiným faktorem jsou možné odchylky v konstrukci a materiálu vodiče.
V každém případě doporučujeme tento problém konzultovat s odborníkem.
Existují sice nejrůznější normy, ale možné geometrické odchylky v rámci této normy mohou být natolik velké, že výsledek krimpování může být podstatně ovlivněn.
Existují různé formy pro krimpování - jako např. hexagonální, kvadratické, kulaté, lichoběžníkové, formy ve tvaru W nebo zdvojené W formy, elipsovité, vrubové průměry a válečkové stlačení (srdcová forma) nebo krimpování s hlubokými drážkami. Dále jsou zde ještě specielní formy, jako je např. hvězdicové krimpování u zápalného vedení.
Při zpracování kabelů je krimpování často označováno jako narážení.
Technika nalisování / zamáčknutí konektoru na vodič se nazývá krimpování. Slovo "Crimpen" pochází z angličtiny a znamená plastické (trvale) přetváření materiálů - deformaci ohybem. Technika krimpování slouží ke spojování elektrických vodičů, přičemž se konektor vloží do svorky, která je pak deformována při vysokém tlaku, čímž dochází k tavení za studena.
Výsledkem procesu krimpování je trvalá, plastická deformace předem upraveného materiálu krimpovaných kontaktů, přičemž se jeden nebo více plných vodičů nebo lanko uzavřou a současně plasticky přetváří tak, že na kontaktních plochách mezi materiálem plného vodiče nebo lanko a materiálem krimpovaného kontaktu vzdnikne plynotěsné a elektricky vysoce kvalitní spojení, odolné vůči stárnutí. Pokud jde o požadavky na těsnost - těsnost na vodu, vzduch, plyn - pak je těsnost na plyny ta nejnáročnější. Těsnost na plyny znamená molekulovou těsnost podobně jako je tomu u svaru. Proto se krimpování často nazývá jako sváření za studena.
Při krimpování se tvoří vrstvičky oxidu a tím se docílí plynotěsné vysoce kvalitní spojení. Je důležité, aby toto spojení bylo plynotěsné, protože chrání kontaktní zónu před oxidací a korozí způsobenou plyny z okolního prostředí.
Nejdůležitějším paramentrem je stupeň deformace krimpované svorky a stupeň komprimace / stlačení drátu a svorky na daný průměr. To je vyjádřnení koeficientem komprese. Toto číslo udává, na kolik procent byl původní průměr komprimován. Obecně je mechanická pevnost spojení největší při koeficientu komprese asi 90%, to znamená, že celkový průměr mědi byl zredukován o 10%.
Při nižší kompresi, tj. když je koeficient komprese vyšší než 90%, vyklouzne drát často ze svorky. Při příliš vysokém stlačení, tj. když je koeficient komprese nižší než 90%, mají jednotlivé vodiče drátu tendenci se v blízkosti zóny krimpování zlomit.
A podobně zase vyplývá, že při koeficientu komprese asi 70%, tj. při příliš vysokém krimpování, nastává maximální vodivost. Toto se děje na základě efektivního rozrušení vrstev kysličníku mezi svorkou a drátem. Optimální deformace je kompromisem mezi elektrickými požadavky a mechanickou specifikací. Optimální faktor krimpování se pohybuje u mnoha druhů konektorů mezi 80 a 90% původního průměru.
Různí výrobci realizují tento postup různými způsoby.
Např. konektro může být krimpován malým množstvím materiálu v oblasti krimpování, a to pomocí zápustky, která je pro tento účel speciálně navržená.
Tentýž konektor se zápustkou od jiného výrobce, která je vhodná pro konektor s větším množstvím materiálu, by měl za následek "podkrimpování", jež by zase vedlo k přehřívání z důvodu chybějících elektrických kontaktů. Proto je nutné se vždy přesvědčit o tom, že nástroje a konektory byly vzájemně odzkoušeny.
Jiným faktorem jsou možné odchylky v konstrukci a materiálu vodiče.
V každém případě doporučujeme tento problém konzultovat s odborníkem.
Existují sice nejrůznější normy, ale možné geometrické odchylky v rámci této normy mohou být natolik velké, že výsledek krimpování může být podstatně ovlivněn.
Existují různé formy pro krimpování - jako např. hexagonální, kvadratické, kulaté, lichoběžníkové, formy ve tvaru W nebo zdvojené W formy, elipsovité, vrubové průměry a válečkové stlačení (srdcová forma) nebo krimpování s hlubokými drážkami. Dále jsou zde ještě specielní formy, jako je např. hvězdicové krimpování u zápalného vedení.
Při zpracování kabelů je krimpování často označováno jako narážení.
