Rekuperace, vytápění
Nacházím se: Domovská stránka / Rekuperace, vytápění
Nastavte si velikost textu: 
Rekuperace, vytápění
Rekuperace, nebo-li zpětné získávání tepla je proces, při němž se vzduch přiváděný do budovy předehřívá teplým odpadním vzduchem odcházejícím z budovy ven. Tento proces probíhá bez toho, aniž by se oba vzduchy potkaly a smíchaly.
Rekuperace tepla a její využití není žádnou novinkou. Rekuperace již mnoho let funguje v průmyslu a odsud se pomalu přesouvá do domů. Moderní a zejména pasivní domy proto bývají vybaveny rekuperační jednotkou.
Rekuperační jednotka slouží ke snížení energetických ztrát, které vznikají při klasickém větrání. Rekuperace tepla tak podstatným způsobem pomáhá vylepšovat celkovou energetickou bilanci moderního bydlení.
Typy rekuperačních jednotek
Centrální rekuperační jednotka umístěná např. v technické místnosti, na půdě... zajišťuje dopravu vzduchu po celém domě páteřním rozvodem, ze kterého je vzduch veden do jednotlivých místností odbočkami. Vzduch je z domu odsáván centrálně např. na WC, v koupelně na chodbě... Centrální rekuperační jednotky se dále rozdělují na aktivní a pasivní. U aktivních jednotek probíhá výměna energie za pomoci tepelného čerpadla. V pasivních jednotkách se energie předává v plastových nebo hliníkových výměnících bez toho, aniž by se potkali a smíchali.
Decentrální (lokální) rekuperační jednotka je určena pro výměnu vzduchu v místnosti, kde je zabudována. Decentrální jednotky se vyrábějí v mnoha variantách. Např. s malým výměníkem, nabíjecí (teplo je při průchodu jednotkou akumulováno do nabíjecích článků a při změně směru vzduchu je teplo předáváno zpět do místnosti).
Proč větrat?
Nové domy jsou postaveny jako velmi těsné, tím, že se netopí v kamnech, není žádná nucená výměna vzduchu, dochází k hromadění škodlivin, CO2, radonu, plísní, atd. Od konce 70. let se hovoří o Syndromu nemoci z budov (SBS). Následně se začíná s návrhy nuceného větrání.
Způsoby větrátní:
- Nárazové (otevírání oken): rozdílné nároky na větraný prostor, náročnost na obsluhu, nepoužitelné během spánku, nízký komfort(zápach-průvan-chlad), výkyvy teplot;
- Dlouhodobé (ventilačka): velká výměna vzduchu, zvýšené tepelné ztráty, vychlazování/vyhřívání objektu, hlučnost,prašnost ...
- Štěrbinové (netěsnosti): nekontrolovatelná výměna vzduchu, značná závislost počasí, kondenzace, komínový efekt, prašnost;
- Řízené: nastavení správného množství vzduchu, minimální tepelné ztráty => úspory z využití odpadního vzduchu, škodliviny jsou odváděny průběžně, nevzniká průvan, neproniká hluk z venku.
Větrání budov a jeho význam:
Obecně platí, že kvalita vzduchu v budovách bývá vždy horší než kvalita vzduchu venku. Větrání a přívod čerstvého venkovního vzduchu jsou základními předpoklady zdravého bydlení. Proto je nutné, aby koncept výměny vzduchu v obytném prostoru byl správně navržen architektem či projektantem, ale současně je důležité, aby byl využíván a dodržován jeho uživateli - a to v jejich vlastním zájmu. Člověk stráví podstatnou část svého života v interiéru. Kvalita jeho prostředí má tedy zásadní vliv na lidský organismus a souvisí s výskytem alergií i dalších zdravotních obtíží spojených s onemocněním dýchacích cest. Až na malé výjimky, kterými jsou např. alergeny domácích zvířat a roztočové alergeny, většinou neznáme konkrétní látky či částice způsobující zdravotní potíže. Je však dobře známo, že pokud je interiér dostatečně větrán a nejeví známky přítomné "vlhkosti", existuje relativně nízké riziko vzniku zdravotních problémů spojených s kvalitou prostředí v interiérech. Kvalita vnitřního prostředí budov je ovlivňována mnoha faktory. Nejpodstatnějšími složkami vnitřního prostředí budov, které na člověka působí a ovlivňují tak jeho celkový stav, jsou tepelně vlhkostní poměry, mikrobi, ionty, částice plynů a par, elektrické a magnetické působení, hluk a světlo.
